Rotang - ratan - pedig O co se vlastně jedná ?

Než byla v podniku Michaela Thoneta v roce 1877 zavedena výroba "termoplastické překližky", byly všechny sedáky a některá opěradla vyplněna výpletem. Rotangový výplet sedáků byla v Thonetově době už asi třista let stará technologie. Materiál se nazývá rotang, někdy také ratan. To podle výslovnosti v bývalé anglické, nebo francouzské kolonii bývalé indočíny, kde tento materiál roste. Název rotang je i součástí vědeckého názvu každé zeměpisné odrůdy této rostliny, a je tedy správnější.

Jde o plazivou a popínavou palmu, jejíž sloupnuté lýko se na zcela primitivním přípravku řeže na různé šířky a ze dřeva se potom vyrábí známý rotangový nábytek.

Není to tedy rákos, jak se někdy (dokonce i firemních dokumentech!) - možná pro zjednodušení - chybně píše. Také další názvy "španělský rákos" nebo "pedig" jsou obchodní názvy něčeho jiného, často nejsou přesně použity, a jsou tudíž zavádějící. 

Dnes jsou na trhu zejména tyto šířky rotangových vláken: 2,00 mm, 2,25 mm, 2,50 mm, 2,75 mm, 3 mm a 5 mm. Thonetova Technisches Hilfsbuch z roku 1909 obsahuje interní výpletovou normu. Výplety sedáků a opěradel jsou uvedeny odděleně. Předpokládá se totiž, že sedák je namáhán něpoměrně více než opěradlo. Norma používá pro šířku rotangu nikoliv konkrétní rozměry, ale čísla, pod nimiž vedli tento materiál hamburské importní firmy. Tehdy se totiž ještě dodávali kvalitativně - vzhledově i pevnostně - různé materiály, které bylo nutno pro objednávky patřičně odlišit. Dnes i z první třídy (svazky vázány modrým motouzem) bývá často až neúnosné množství nezpracovatelného odpadu a restaurátoři zoufale shánějí kvalitní materiál po celé Evropě.

A. Normální výplet (Normalgeflecht) se používá u naprosté většiny sedacího nábytku. Rozteče dírek jsou 12 až 14mm. Šířka vlákna je 2,50 mm. 

B. Jemný výplet (feines Geflecht) nacházíme na dražších starších modelech a na části nábytku dětského. Rozteče dírek jsou 10 až 12 mm, jsou však známy kusy s roztečemi i jen 8 mm. Šířka rotangu je 1,5 až 2 mm. Pro rozteče 10 mm a méně bývaly v opěradlech šířky i 1 mm. U jemného a někdy i u normálního výpletu se při hraničních roztečích dírek používala pro osnovu šířka rotangu o dimenzích užší než pro diagonálu. Jemný výplet měl tedy přo roztečích 11 mm osnovu 1,5 mm a diagonálu 2 mm a nornální výplet při roztečích 12 mm osnovu 2 mm a diagonálu 2,5 mm. 

Thonetova norma z roku 1909 už nepočítá pro sedáky se superjemným výpletem o roztečích 8 až 9 mm. Nutností použít vlákno o šířce 1,5 mm pro osnovu a 1,75 mm pro diagonálu nebyla zaručena doatatečná trvanlivost. 

C. Hrubý výplet (grobes Geflecht) se používal jen jako podklad pro nízké čalounení. Rozteče jsou 15 mm a více. Šířka rotangu 3 až 3,5 mm. Jako podkladf pro čalounění neměl hrubý výplet obvodové zakončení. Jednak to bylo zbytečné, protože výplet byl skryt pod čalouněním, jednak by to přinášelo problémy při čalouení, čalounické hřebíčky byly natloukány prábvě do místa obvodového vlákna, ten by se trhal a jeho části by při další části přinášely problémy.

Výpletový systém jako takový, tedy dvojitá pravoúhlá osnova a dvě jednoduché diagonály, to vše s obvodovým zakončením, byl tu a tam obměňován. Ještě před první světovou válkou byly u Thonetů zavedeny dva obdelníkové systémy (Viereck-Geflecht a Langol-Geflecht). Ani jeden se však neosvedčil pro zvýšenou pracnost a hlavně pro nižší trvanlivost. 

V některých opěradlech, zpravidla to není Thonetův nábytek, jsou slepé dírky. Zadní strana opěradla tak může zůstat neporušená a nemusí se do ní frézovat drážka, kterou je - při průchozích dírkách - nutno po vypletení poměrně složitě zakrývat vlepovaným hranolkem začišťovat nebo plnit tmelem a dýhovat. Do slepých dírek se každé vlákno zasune, zajistí se speciálním trnem a nakonec se všechny vlákna fixují lepidlem a kolíkem. Tato práce vyžaduje extrémní pečlivost a trpělivost. 

Zcela mimořádný systém vrtání "ne zkrz" byl objeven na neohávaném nábytku zcela nedávno. Zkráceně by se dal nazvat ""tunelový". Dírky jsou vrtány šikmo proti sobě, takže vytvářejí jakýsi tunel. Ten je v podélném směru sice rovný, ale v hloubce tvoří vlnovku. Výplet samotný je na první pohled je jako každý jiný, tedy dvojnásobná kolmá osnova s dvěmi diagonálami. Zcela odlišné je ovšem vsunování do dírek a obvodové vlákno. K pletení je nezbytné speciální nářadí, protože vsunování vlákna do "tunelu" obvyklým nářadím je při postupném zaplňování "tunelu" stále obtížnější a práce je to jen pro opravdu silné nervy.

Zdá se však že tento výplet vymyslel relativně nedávno někdo ve Vídni, aby nemusel podstupovat náročnou práci se zakráváním žlábku v zadní části opěradla. 

Další technikou je tzv. vějířový výplet vycházející z jednoho bodu na spodní, méně často na horní straně opěradla, sluncový výplet vychází z dřevěného disku uprostřed opěradla. Oba tyto druhy výpletu byly používány jen na dražších židlích a křeslech. Jsou totiž výrobně dosti náročné a potřebují nejen know-how, ale i jistou rutinu. 

Nezapomeňme ještě na dvojitý výplet, který byl ovšem na Thonetově nábytku používán jen vyjímečně. Nachází se především na luxusních křeslech třicátých let.

Podle ročních výkazů bylo ročně spotřebováno zcela neuvěřitelné množství tohoto přírodního vlákna - koncem devatenáctého století, kdy už mnohé sedáky byly překližkové, se spotřeba rotangu v podniku bratří Thonetů pohybovala mezi 65 a 75 tunami ročně!

Vyplétání dobových artiklů chce opravdu velkou zkušenost, protože každý další kus je jiný. Dá se však obecně říci, že opravdu kvalitně a hezky vyplétat může prakticky kdokoliv manuálně zručný až po cca padesáti vypletených ruzných artiklech. Úskalí je opravdu hodně a praxe se nedá nahradit popisem.